Gothic princess 2. díl

16. listopadu 2006 v 19:25 | kristík(od kámošky z blogu)
"já se jmenuju Andreas" konečně se mi představí, říkám si v duchu
,, Jo jo tě- co to tam je za hluk??? Málem mně opustil ušní bubínek!" ani sem nedořekla, že ho znám, je to bratranec od mojí kámošky, kterou sem si našla v Japonsku, byla tam tehdy na dovolené no a teď k ní mám na ten celý rok jet. Jenže je na dva měsíce pryč a tak teď budu bydlet s jejím bratrancem a její tetou u nich.
" No jejda promiň nechtěně jsem si pustil handsfree a kluci zkoušej???"
" Co kluci??? Jací??? A co zkoušej???" nechápu
,, No znáš skupinu Tokio Hotel ne???"
" No něco jsem o nich už slyšela. Ale ta písnička mi je nějaká povědomá………" jakoby v dálce slyším tony nádherné balady mám dojem, že se jmenuje Rette Mich, ale nevím to jistě.
,, No to neboj poznáš je, rok je dlouhá doba no ne???" řekne mi celkem pobaveně
,, Jasně, hele já už budu muset končit jo??? Jo a ještě bych zapomněla, na letišti na mě budete čekat???" zeptám se celkem nejistě
" Jo přijedu pro tebe s mamkou a budeme tě čekat na letišti"
" Dobře, Andreasi já už budu končit tak se měj a pozdrav kluky jo???"
"Jo fajn, ahoj"
Taky se s ním rozloučím a jdu za Alešem
,, Aleši" křičím z dálky, protože mi šel naproti. Už to, ale nevydržím, stačí mi jediný pohled na něho a znova se rozbrečím. Nemám sílu mu to říct do očí. Nemám sílu mu jít naproti, klekám si do trávy.
Aleš ke mně přiběhne a má slzy v očích, došlo mu co se děje, už jsme to řešili, ale ani jeden z nás si to nechtěl připustit, nechtěli sme si připustit, že bych zase někam odjela. Bohužel už je to tak. Teď už, ale brečíme oba. Nechci z jeho objetí pryč. V duchu nadávám osobě, která si říká moje mamka, protože to ona domluvila, abych jela pryč. Nenávidím ji. Nenávidím celý svět. Sedíme tak asi dlouho, protože už se setmělo. Vidím padat hvězdy, hned si přeju, abych mohla zastavit čas.
,, Market miluji Tě" pošeptá mi do ucha Aleš.
,, Miluji Tě" ne že bychom se viděli naposled, ale já budu jezdit domů jednou měsíčně a oba víme, že vztah na dálku nemá cenu.
Tu noc jsem spala naposledy u něho, s ním. Brzo ráno jsem odešla domů, sbalit si a odpoledne jsem se sešla se svými kamarády. Vrátila jsem se následující den ráno, samozřejmě jsem to schytala, ale za to to stálo.Užila jsem si………………..
A bylo to tady, nastal den D, hodina H, minuta M, sekunda S.
Nastupovala jsem do letadla, které mě mělo v momentě připravit o lásku, myslela jsem si, že pravou, ale to jsem se hluboce pletla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rerrý-LaFee_01 rerrý-LaFee_01 | 17. listopadu 2006 v 18:11 | Reagovat

MOC KRÁSNÝ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama