Holka dvou tváří 2. díl

16. listopadu 2006 v 19:21 | kristík(od kámošky z blogu)
To auto je vážně děsně malý,říkam si když se snažím narvat do kufru svůj obří bágl.nakonec ho tam nacpu a na sedadle mi už zbyde jenom tuna buchet(to je ta moje babička:-D).Jěště odkejvu babiččino kázání,že si od nikoho nemám nic brát a podobný kidy a už vyrážíme.
Protože se mi nechce poslouchat tetino vyptávání typu"Jak se má bratříček",Vezmu discmana a poslouchám Green Day(ti jsou prostě nej).Když CD dohraje asi počtvrté,přestane mě to bavit a já se začnu bavit s tetou.Dozvěděla jsem se,že zhruba za dva týdny přijede její vnučka Uschi,který je třináct stejně jako mě.No tak to bude horor,sice ju neznám,ale viděla jsem ju na fotce,no tipická šprtka,aspoň bude koho provokovat.Teta už mě začíná nudit,ale to už před sebou vidím ceduli s nápisem MAGDEBURG.To mě zarazí.Že bysme fakt jeli sem?Věděla jsem,že tady bydlí Tokio Hotel,jedna z mých nejoblíbenějších skupin.
"Teto,jakže se jmenuje to město,kam jedem?"
"No přece Magdeburg,holčičko,koukej,už jsme tady!"Odpoví mi teta zase tím příšerným miminkovkým hláskem,ale to teď neřeším.Pochybovala jsem,že bych tady TH potkala,ale určitě tady budou mraky fanynek...No nic,už nemám čas nad tím přemýšlet,protože auto zastavilo před vilkou s velkou zahradou.
ta teta bude asi docela zazobaná,říkám si když vystupuju z auta.Teta mi ukázala můj novej pokoj.Byl úžasnej.Velkej,světlej a útulnej.V rohu stála palanda pod ní pracovní stůl.Kromě Hi-fi věže tu byla i televize a počítač!Úplně nejvíc se mi líbil balkón.Bylo z něj vidět do zahrady a kromě toho - z balkónu se dalo s trochou obratnosti vylízt na stříšku nad ním a dtud už to lo docela lehce na jabloň,která rostla v zahradě.Aspoň už nemusím lítat přes celej ten barák když budu chtít jít na zahradu.
Po zabydlení se v pokoji jsem se rozhodla jít na obhlídku města.hodila jsem na sebe svoje nejoblíbenější oblečení- takový velký černý triko se svítivě zeleným ufonem,kterej chčije na svou raketu a pod tím je nápis "MIR EGAL!",a "trochu"větší černý kapsáče.Na hlavu narazím svou oblíbenou černou kšiltku.Vlasy tentokrát stáhnu nadvakrát do gumky,což nemívám ve zvyku,ale dneska je vedro.Vezmu eště ňáký prachy a jdu z domu ještě dřív,než mi to teta stihne zakázat.
Venku není nic zajímavýho a tak si jdu po chvíli sednout do parku.Na lavičce kousek ode mě seděla zády ke mě holka,která byla přibližně stejně stará jako já.Ten závoj blonďatých vlasů mi někoho připomínal.Na chvíli se pootočila a já jí viděla do obličeje.Ty modré oči jsem poznala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miška Miška | Web | 16. listopadu 2006 v 19:29 | Reagovat

Pěkný...Já mám taky na mim blogu příběhy na pokračování.Koukni se:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama