Trefa do černýho 1 díl.

7. listopadu 2006 v 20:25 | Kristík
Tak sem si myslela že to všechno zvládnu,ale to byl omyl.Jsem z toho úplně v hajlzlu.Chce se mi brečet,nebo aspoň umřít.Nemám myšlenky na nic čemu se říká láska či osud nebo snad svatba.Počet úmrtí lidí v mém blízkém okolí se rozšiřuje a já tomu nedokážu zabránit.Slova se míhají,čas letí,den a noc se střídají,lidé umírají,ale země se pořád točí.Co je to za nesmysl,že je člověk šťastnej.Jsem na cestě ke světu.Co to má bejt za žvásty.Kluka ,kterého jsem milovala mi srazilo auto.Ted už jsem na kraji svých sil.Pozoruju jak jeho tělo,jeho nehybné tělo,odvážej pryč.Do toho ještě jeden šok.Máma se rozvedla a já se sní stěhuju do Německa.Prý se tam mojí malé sestřičce Molly bude líbit.Nejradši bych skočila ze skály.Nechce se mi nikam jezdit natož stát na místě činu.Šli jsme po přechodu a já se koukala na Danovi nádherný hnědý oči.V tom se ze zatáčky vyřítilo auto.Dan aby mně zachránil,tak mně strčil a já spadla na chodník.On sám skončil pod tím autem.Nerada to říkám ,když je to tak čerství a tak hrozně to bolí.Dorazili jsem všichni.Máma mně objímá a mně se spouštějí proudy slz.Sunu se na zem a jen koukám po lékařích.,,Můžu ho naposledy vidět?"ptám se jednoho doktora.,,Ano"řekne.Odvede mně k autu a otevře dveře.Je tam přikrytý pod plachtou.Odhrne a já vidím jeho nádherný obličej.,,Necháte mně sním o samotě?"ptám se slzami v očích.,,Sice bych neměl,ale když jste to vy".Odejde za mojí mámou a o něčem s ní mluví.Dám mu pusu na studená ústa.Néééé….co se to děje.Proč se to muselo stát vždyť já ho miluju.Nemůže mně opustit.Najednou se mi zamlží před očima a dál nic nevím.Probudím se až doma.Máma hned jak vidí že mám otevřené oči,vystřelí ze židle a jde si ke mně sednout.,,Mám o tebe strach."řekne a pohladí mně po vlasech.Pak si sedne ke mně sedne a začne:,,Víš….já vím že to pro tebe teď bude hodně těžký,ale musíš jet semnou do toho Německa….já tě moc potřebuju"řekne a já jen kejvnu jako že se nemusí bát.,,Jo a mám pro tebe ještě jednu zprávu……vždycky jsem se bála ti to říct,ale teď to snad pochopíš…"vykulím oči.,,Tak co?"řeknu.,,…..máš v Německu dvojče.Když jste se ty a Kelly narodily nemohli jsme si vás obě nechat a tak Kelly zůstala u tvojí babičky v Německu.",,A to mi to říkáš až teď?To si ze mě musíš takhle nechutně střílet.Já přece nemůžu snést všechno a proč jsi mi to neřekla dřív"křičím po celém pokoji.,,Pšššt…..Molly spí",,No tak jo",,Tak se sbal….večer odjíždíme…zítra odpoledne přijedou stěhováci",,Co??Už zítra?!…no dobře",,Přinesu ti něco k jídlu",,Stačí mi velká nutela díky"řeknu a začnu si vyndávat věci ze šuplíku.Nemůžu nemyslet na tu hroznou samotu,která mně pohltila.Vyndám telefon a zlomím simku.hodím jí do koše.Začnu tam házet všechny naše společné fotky.Máma mi na stůl položí chleba s máslem a vedle toho nutelu.,,Děkuju"řeknu se slzami v očích.Dost to bolí.Nemůžu to přece vydržet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 1 1 | 5. prosince 2006 v 21:55 | Reagovat

joooooooo tak to je dobry

2 pls. pls. | 28. prosince 2006 v 15:05 | Reagovat

huste pis dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama