Holka dvou tváří 4.-5. díl

28. března 2007 v 14:00 | Angel of dead
Stál tam Tom Kaulitz a opíral se o regál.Chvilku sem byla trochu mimo,ale rychle
sem se vzpamatovala,protože vím,že to fakt není příjemný,když na vás někdo čumí
jak na zjevení.
"A proč si myslíš,že nejsou?"Zeptala sem se ho.
"No protože housle hrajou ještě v celkem dost skupinách a navíc žádnej nástroj
není tak úplně vodepsanej."
"to říkáš proto,že se na ně 7let neučíš!"To už k nám přišel aji Bill.
"Ty se učíš sedm let na housle?Nevypadáš na to moc:"Prohlídl si mě.
"Jo,to říká každej,kdo mě vidí."Řekla sem a docela mi to lichotilo.# "Sakra,už je pět,já musim domů,tak nazdar,já letím!"Vykřikla najednou Susi a už
byla v čudu.
"Tak ahóóój,já ti brnknu!",křikla jsem ještě za ní.
"Víte co?Poďte někam na zmrzku,je vedro!"Navrhl Tom a my jsme souhlasili.Koupili
jsme si každej dva kopečky a šli si sednout do parku.Bill navázal na naši
debatu.
"Ty fakt hraješ tak dlouho na housle?"
"Jo je to děs.Ty housle sou děsný."
"Nejsou!"
"Sou!"
"Rozumíš tomu líp ty,nebo já?"Teď mě dostal.Ale tak lehce to nevzdám!
"No,spíš ty,ale myslím že o tom taky něco vím,když uvážíš,že se učím 7let na
housle,4roky na cimbál,2 roky na flétnu,10let na klavír a 2 roky chodím do
sboru."Vypadaj oba docdela zaraženě.Mimochodem,je to všechno pravda.
"To je všechno pravda?"Zmohl se konečně na slovo Tom.
"Jo,já vim že na to nevypadám,ale fakt se učím na tohle všechno."
Pak jsme si povídali ještě o všem možným,dost jsme se při tom nařechtali,Když
jsem jim povídala svoje zážitky ze školy.A že jich bylo dost.Pár příkladů za
všechny:třikrát jsme s klukama vysadili z pantů vstupní dveře,dvakrát jsem
vyhodila z okna květináč,osmkrát jsem schovala třídnici tak,že ji nikdo
nenašel,jednou jsme s klukama napsali školníkovi na dveře né zurovna lichotivou
básničku o něm a jednou jsme úči schovali boty na klučičí záchody.
"A to ste fakt všechno udělali?"Ptal se mě se smíchem Tom.
"Jo fakt,nikdo mi to nikdy nechce věřit!"
"Tak to nás někdy budeš muset naučit,jak se z toho vyvlíknout!Nechtěl bys za
náma někdy přijít na zkoušku?Bavili jsme se spolu anglicky a anglina nerozlišuje
v druhý osobě rody,takže mi to nepřišlo divný.
"Jo,klidně,ale musíte mi vysvětlit,jak se tam dostanu."kluci mi to vysvětlili a
řekli mi,kdy mám zítra přijít.Pak už jsem šla dom.Cestou jsem ale jště zaslechla
jejich německej rozhovor:
TOM:Docela fajn kluk,ne?"
BILL:Jo,je to super týpek.jakže říkal že se to jmenuje?"
TOM:Myslim že říkal že Petr.Je s nim fakt prdel!"...
Zbytek už jsem neslyšela.Byla sem z toho vedle.Voni si fakt myslí,že sm
kluk?Podívala sem se na sebe do výlohy.Ani se jim moc nedivím.Protože jsem s
nima mluvila celou dobu anglicky.Tak si asi taky myslí,že neumím německy.no
nebudu jim to brát,třeba se ještě dozvím lecos zajímavýho.
Cestou dom sem přemýšlela,jak se asi budou kluci chovat,až zjistí,že jsem holka.Těsně přede dveřma si uvědomím,že jsem tetě vlastně vůbec neřekla,že jdu ven a že bych z toho asi měla průser,že jsem ju neinformovala.Rozhodla jsem se pro první praktickou zkoušku mojí stromové zkratky.Podlezla jsem plot,protože i přes moje kila navíc se vejdu snad všude.Na stromy umim šplhat snad líp jak veverka,takže netrvá dlouho a už jsem až nahoře.Na stříšku slezu v pohodě a dolů ze stříšky se taky nějak dostanu.ještě že jsem nezavřela dveře na balkón.
Z pokoje jdu rovnou do kuchyně.Teda snažím se,protože se tady ještě pořádně nevyznám.když jsem se tam konečně dostala,teta už na mě čekala s večeří.
"Petruško,byla jsem dneska u kamarádek,a řekla jsem jim,že jsi tady.Chtěly by tě někdy vidět,domluvíme se až přijede Uschi,že s nimi půjdeme do restaurace,ano?"Teď sem se málem udusila koláčem,takže já půjdu na oběd s důchodcama a se šprtkou,jo?No dobře,jak chce,já jí nebudu bránit,aby si udělala ostudu přes celej Magdeburg.Já se totiž ve společnosti neumím absolutně chovat a pokud mě bude chtít navlíct do ňákých šatiček,tak musí počítat s tím,že se za mnou bude muset honit minimálně na střechu kostela.Mrzutě sem dojedla a šla jsem spát.
Probudila jsem se dost pozdě a zjistila jsem,že za hodinu mám jít za klukama na zkoušku.Naházela jsem do sebe snídani a šla se oblíct.rozhodla jsem e,že jim ukážu,že kluk nejsem.hodila jsem na sebe volný tričko,ale tentokrát jasně holčičí.K tomu volnější tříčtvrťáky,vlasy sem nechala rozpuštěný,kšiltovku a vyrazila sem.
Než jsem tu budovu našla,už bylo jedenáct,tedy čas,kdy jsem tam měla být.Zazvonila jsem.Bill mi přišel otevřít.Asi mě nepoznal.
"Ahoj,ty seš asi sestra Petra,že?Seš mu podobná.Co se stalo,nemohl přijít?"Vysypal na mě tak rychle,že sem nestačila ani pozdravit.Nechtěla sem mu prozradit,že umím německy a tak sem mluvila zase anglicky.
"Vy ste si fakt mysleli,že sem kluk?Já sem Petra,a bráchu sice mám,ale jmenuje se Pavel a je v Česku u babičky!Ahoj!"Zůstal na mě koukat jak chleba z tašky.
"Ty vole,to seš fakt ty,jo?My sme si včera fakt mysleli,že seš kluk!Sorry!Vypadal,že ho to fakt překvapilo.
"To neva,vlastně ste se ani moc nesekli,jednu dobu mě vě škole taky holky říkaly Petře,po tom,co jsem dokázala,že stoprocentně patřim mezi kluky,protože při jedné hádce mezi klukama a holkama sm se přidala na stranu kluků."Zašklebila sem se na něj a on mě konečně pustil dovnitř.
"Tak kluci,ten kluk ze včerejška jasi není tak úplně kluk.Tohle je Petra a včera jsme si ji spletli s klukem."Představil mě Bill tomovi a Gustavovi s Georgem,kteří už o mě asi taky věděli.
"Ty vole!"Byla tomova první reakce,když se na mě podíval.



Ahoj NIKISKUL,já sem skusila napsat ještě jednu ff pro ty,co maj rádi romantiku.Takže až budeš mít čas,tak to prosímě hoď na blog,jo?Díky PetroF.

VĚČNÁ TMA


Já se jmenuju Jana.Je mi 4trnáct roků a žiju v Hamburgu.Můj táta je čech,proto mám český jméno.jsem celkem vysoká a dost hubená.Mám černý vlnitý vlasy sahající až na zadek.Mám světlou pleť a trochu pihovatej obličej.Ale moje velký jasně modrý oči jsou mi na nic,Jsem totiž slepá.Už dva roky.ale je to n dlouhý povídání.To se dozvíte někdy jindy.Chodím do normální školy,akorát tam píšu na psacím stroji a věci,co ostatní opisujou z tabule já dostávám rovnou napsaný v braylově písmu.Ve třídě se ke mě skoro všichni chovají normálně a kamarádsky.klukům se bůhvíproč dost líbím.Vlastně na tom nejsem tak špatně = ).
Jednou v sobotu odpoledne jsme s holkama hraly v parku na slepou bábu (to je jedna z mála her,který můžu hrát s nima).Dobře se u toho bavíme,ale najednou slyším neznámý hlas.
"jak můžete hrát na slepou bábu,když nemáte šátek?"Najednou všechny holky zmlkly.otočila jsem se za hlasem.
"kdo seš?"Zeptala sem se,abych byla v obraze.
"Aha,ty mě neznáš.Tak to asi neznáš anji skupinu Tokio Hotel,co?"
"Ne,znám je,sou dobří,proč?"Odpověděla jsem otázkou a nechápala,proč se na to ptal.
"A to mě nepoznáváš?"Řekl ten hlas překvapeným a zároveň trochu naštvaným tónem.
"Ne,já sem totiž slepá."Odpovídám celkem v klidu,protože vím,co bude následovat.Měla sem pravdu nastalo trapné ticho.
"Promiň,"Ozval se po dlouhé době zase ten hlas.
"To je v pohodě."Usmála sem se."Ale teď bys mi konečně mohl říct kdo seš."Dodala sem.
"Tom Kaulitz."Zněla odpověď,Která mě dost překvapila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 iscarry iscarry | 1. srpna 2007 v 22:23 | Reagovat

hej mazec.. prosiim moc.... pis daall... prosíím.. a s tou romantikou jooo.. já sem silena romantickaa... miluju hip hop ale sem jina než ostatní.. ja nevím.... ale je to tu supeer :-**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama